Šohynek.....Šohaj.....Šuhaj
Je první člen naší smečky.
Tím to všechno začalo :)) Nejdřív se ale musím zmínit o človíčkovi,
který mě k této mé velké lásce přivedl a vychoval – můj
děda. Jako správná vnučka jsem s dědou a s koňma všude jezdila a
pomáhala se o ně starat. Již od svých 3 let. Mamka mě vždycky říkala,
že když jsem byla ještě moc malinká a děda přijel na Kontese (krásná
klisna ČT) pod okno, pokaždé jsem ji matlala hlavu, jako správný
koňák, a děda z toho měl prý obrovskou radost. Nikdy nezapomenu na
okamžik, kdy jsem jako 5ti letá přišla do stáje a stál tam můj první a
uprosený hucul Blesk. Děda měl totiž celý život koně pro práci, takže
to byli koně pro mě moc velcí a navíc pomalí. Po mém neustálem prosení
dědu, že chci poníka, přece jenom svolil a pořídil Bleska. Moje první
věta ale byla „dědo, on je ještě moc velký"… Měla jsem představu
koníka 1,10 m v kohoutku a on měl 1,50 v kouhoutku. Jenže děda v tu
dobu musel odejít z družstva a koně tam musel nechat. A potřeboval
koníka, který zastane trochu práce na domácím hospodářství.
S Bleskem jsem strávila mnoho
nezapomenutelných let. Byl to pro mě můj nej kůň. Bohužel, po 8 letech
jsme se s ním museli rozloučit, na vždy. Stal se mu osudným úraz nohy, kdy
jako mladý proskočil skleníkem a pořezal si šlachy. I když se mu noha
zahojila a byl schopen s ní normálně pracovat, na stáří ho noha začala
dost bolet a jeden den už nebyl bohužel schopen vstát a musel být utracen.
Moc jsme to s dědou obrečeli …
Potom pořídil děda dalšího koníka jménem GAR, ten už
ale nebyl tak hodný jak Blesk, kousal a kopal a neměl rád děti. Po roce ho
děda dal pryč a za další rok odešel i můj děda.
Musím se ještě zmínit, jak mám mého dědu uchovaného stále v mých
vzpomínkách, když ve svých 65 letech nasedl na Kontesu a ukazoval nám,
jak se správně rajtuje. A my stáli s otevřenýma pusama a koukali, jak
děda cválá …
Když jsem začala žít
s přítelem, moje první bylo „pořídíme si, prosíííím, koníka“…
A jelikož mě vždy podporoval, bylo rozhodnuto. Po přečtení několika
nabídek inzerátů jsme se vydali směrem na Olomouc do vesničky Blatec. Pro
mě bylo rozhodnuto již v prvním okamžiku, Šohyka vychovával starší
pán, který měl 4 letou vnučku, která k němu jako k 1,5 letému hřebci
mohla klidně jít, dát mu cukr a odejít, a kůň se ani nehl. To bylo
podstatné, neublížil ani 4 letému dítěti, nekopal, nekousal, prostě
na hucula jednička!
Po domluvení odvozu jsem si pro něj za týden jeli a já
už se nemohla dočkat. Musím, ale říct, že naše soužití ze záčátku
bylo dosti krušné, neb jsem na něj pořád strašně mile a on se z nás
jenom střílel, neměl v nás autoritu. Tak třeba když jsme si pro něj
šli do ohrady, on proti nám na zadní a začal nás honit nebo si třeba
usmyslel, že z procházky prostě neprojde brankou domů a my ho půl hodiny
přemlouvali, aby milostpán prošel. Po těchto začátcích nám bylo
od zkušených koňáků doporučeno, že musíme trošku přitvrdit. Na druhou
stranu, ale musím říct, že jsme si za to opravdu mohli sami. Prostě
v nás neviděl vůdce stáda…
Po 2 letech jsme se rozhodli koupit
za domem 2 ha pozemků, z kterých jsem oplotili 1,5 ha, aby Šohynek měl
dostatečnou velkou pastvu. A my se rozhodli postavit na zbylém 0,5 ha
rodinný domek. Takže vlastně za to, co máme, vděčíme v současné době
jenom našemu Šohykovi.
V současné době táhne Šohynkovi na 11 rok života, je
to velmi klidný koník, má rád děti, o které by se mohl zbláznit. Každý
rok s ním jezdíme s bryčkou na dětské dny, kde vozí děti, pořádáme
pro školy s kamarádem Bobem Montanou ukázkové dny, jezdíme
mikulášskou jízdu i s čertem… Nejšťastnější je, když mu přes
léto dovedem kamarádku Stázku ze sousední vesnice na prázdniny a Luckynu
od sousedů, která v současné době již zůstala u nás. Prostě je rád
vůdcem svého stáda.
Se Šohykem jsem absolvovala několik distančních závodů a samozřejmě
každoročně ukončení jezdecké sezony tzv. Hubertovu jízdu.
* * * * *
Lucky
Je 14ti letá Shetlanská ponička, která u nás již
zůstala jako společnice našeho Šohynka. Původně ji rajtovala holčina,
která z ní vyrostla a má teď momentálně jiné zájmy. Takže jsme se se
sousedem domluvili, že zůstane u nás. Navíc měla zachvácená kopyta a
vyrážku po celém těle. V současné době již chodí a vyrázka zcela
vymizela, ale na ježdění už asi nikdy nebude.
